F13: Za davnych casu, kdy Bavotov byl jeste malym stateckem, zil byl jeden clovicek, ktery se jmenoval Alumil...
Jaannis: .....ale všichni lidé mu říkali Lidumil...
F13: ...bydlel ve sve stare chatrci na severnim okraji Bavotova, v male vesnicce se jmenem Rydla....
Jaannis: ......která nebyla nic moc prima...
jiranz: ale to mu vubec nevadilo,hlafne ze se mu to postavilo
F13: ...a bydlel se svoji krasnou manzelkou...
jiranz: hezkou prdelkou
smashing: ..která měla na nose velkou bradavici a z ní jí trčel velkej černej chlup....
F13: ...a na nem si vyskakovala mala blecha...
Pussinka: ...s chlupatejma nohama...
sooperbomb: ...a chlupatejma prsama, který
F13: ...byly pekne hnusny...
jiranz: ne zas tak vkusny
Tokamak: A ta mala blecha nebyla obycejna blecha, byla to blecha-vedma. Tato blecha-vedma prozradila nasemu Lidumilovi tajemstvi, ktere nadobro zmenilo jeho spokojeny zivot.
F13: ...ze na jihu bavotova je jeskyne s pokladem davnych obyvatelu...
chobotnick: ...i rozhodl se Lidumil, ze se vyda na cestu pres cely Bavotov a te jeskyni se podiva na zoubek...
Tokamak: Sbalil si ranecek, polibil svou krasnou zenu, zamaval blese a vydal se na cestu...
F13: ...nejprve se ovsem vydal za nedalekym pritelem, od ktereho si vypujcil starodavne mapy teto zeme...
Tokamak: Krome map dostal od sveho pritele na cestu jeste nekolik uzitecnych malickosti. Kdyz uz mel vsecno co potreboval a jeste nekolik dobrych rad na vic, vydal se konecne na cestu. Spocatku se slo snadno ...
F13: ...ale pak dosel do stredni casti Bavotova, na uzemi mocalu a bazin, ktere lze jen tezko obejit, protoze by musel cestovat velkou dalku, nebo pres hory...
Athos: ... za jedne podivne noci, kdy uplnek kraloval na carovnem nebi, uslysel kvilivy zvuk, pri nemz mu ztuhla krev v zilach...
F13: ... rychle proto uhasil ohen, pripravil si luk s sipy a naslouchal co se bude dit dal. Zadny dalsi zvuk se ovsem uz neozval. Celou noc nespal a k ranu o5 vyrazil dal. Cekal ho nejhorsi usek cesty - baziny. Ocean bazin dlouhy asi 10 km. Za uporny den, kdy se po pas prodiral bahnem, usel pouze 3 km. Nasel si vhodny strom a ulehl ke spanku...
Dvoukvitek: ...probudil se brzy k ranu, jeho digitalni hodinky prave ukazovaly 5:35, sbalil si proto luk sipy, pro jistotu se podival do map a pomoci buzoly od sveho pritele zvolil nejkratsi cestu z bazin, kdyz tu nahle z temné vodní hladiny hlubokého močálu se vynořila obludná hlava lidožravého Bedluxe, Lidumil se vesele zašklebil, vytáhl svůj obouručný meč po pradědečkovi, a postavil se do bojového postoje a vyčkával, co netvor učiní...
Dvoukvitek: ... Bedlux vydal ze svého chřtánu děsivý zvuk nápadně se podobající (čemusi...) Lidumila málem porazil hnilobný zápach jeho dechu. V zápětí však netvor zaútočil...
F13: Machl svym obourucnym mecem a hlava Bedluxe se zacala potapet do bazin... Pokracoval dal v ceste...
Dvoukvitek: ...Neušel však ani půl míle, když si všiml, že celou cestu drží mapu vzhůru nohama. Naštěstí střelka jeho kompasu z neznámého důvodu ukazovala stále na jih, tak se ani tak moc nestalo. Rozvážně se poškrábal na hlavě, řekl "Kruciš.", a směle vykročil vstříc novým dobrodružstvím... ...Po několika dnech namáhavé chůze konečně dorazil na okraj močálu. Přímo před ním se tu rozkládá obrovské město obehnané vysokými hradbami. Podle mapy je to Ankh-Morpork. Rozhodl se, že se tu pár dní zdrží, pozdraví své staré přátele, načerpá nové síly a doplní zásoby. Jenom tak mimochodem ho napadlo, že by mohl nechat nabrousit starý meč po pradědečkovi - v močálech trochu zrezivěl. Zabušil na hlavní bránu a vstoupil do města...
F13: ...jako prvni vstoupil na namesti s kasnou, kde potkal par davnych pratel. Po chvilce povidani ho pozvali na dorou veceri do jedne z chatrci. Pokecal s kamosi dlouho do noci a kolem pul pate ulehl ke spanku...
Tokamak: Ale to rano ojojoj. Vecer to samozrejme nezustalo jen u jidla a neni divu ze se Lidumil rano citil ponekud unaven. Ale nic naplat, cesta je daleka a casu malo. Vyrazil do mraziveho ankh-morporkskeho rana. I kdyz, nebylo ani tak moc rano a v Ankhu samozrejme ani moc mrazive...
F13: ...nejprve zasel na namesti na trziste doplnit sve zasoby. U kasny nabral vodu, u kovare si nechal opravit mec, mezi tim vsim prohodil par slov s kolemjdoucimi kamarady (a kamaradkami :-) a vyrazil na cestu...
Tokamak: Cesta mu vesele ubihala a k veceru uz byl daleko od mesta. Tak daleko od domova jeste nikdy nebyl. Krajina tu pomalu ale jiste menila svou tvar. Bylo tu mene stromu a rostlin, zato neustale pribyvalo sedeho pisku...
Dvoukvitek: Jak pokračoval ve své cestě, ubívalo stromů a keřů a stále bylo všude víc a víc šedého písku, to znamenalo, že se dostal do míst, kde ho čekala další překážka : Velká poušť šedé smrti. Legenda vypráví, že.....
Tokamak: Nikdo se od tamtud nevratil zivy. Mnoho lidi veslo, mozna i nekdo prosel, nikdo si pak uz ale netroufl na spatecni cestu. Poust totiz ukazuje lidem obrazy, na kere se ne kazdy vydrzi divat. Vystiznejsi by byl tedy spise nazev Poust sedeho silenstvi...
Dvoukvitek: Z malého zašpiněného šátku si udělal provizorní roušku přes pusu, aby nevdechoval písek a pomalu, ale rázně vykročil směrem do písečných dun. Teď se začal pomalu proklínat za to, že si v Ankh Morporku nenajal nějakého velblouda, ale brzy si na nepříliš pohodlnou cestu zvykl a tak mu docela rychle ubíhala. K večeru prvního dne cesty narazil na první nepřátelské projevy šedého písku. Začalo to ...
Tokamak: ... tim, ze pisek, ktery rozviril nohama se stale pomaleji usazoval. Zanedlouho se zvedl vitr. Zpocatku to bylo prijemne osvezeni, ale brzy uz val tak silne, ze se dalsi postup stal temer nemoznym. Ostra zrnka pisku se zaryvala do pokozky a spusoboval strasnou bolest...
Dvoukvitek: ...Každý krok znamenal pro Lidumila nikdy nekončící agonii obrovské bolesti. Náhle však, jak náhle se vítr zvedl, tak i ustal. Lidumil, krvácející z tisíců malých oděrek způsobených všepronikajícím pískem, začal pomalu v usazujícím se prachu rozeznávat obrysy jakéhosi stavení. Ze všech zbívajících sil se pokusil k chtrči doplazit s nadějí, že zde nalezne nějakou pomoc. Po pár metrech všek upadl do bezvědomí...
F13: ... Po nekolika dnech se probudil. Nevedel, kde je. Lezel na krasne posteli z duboveho dreva, v krasnem malem pokojiku. Vedle na stolku lezela vaza s nadhernymi kvetinami.Okenkem val do mistnosti lehky vanek. Zaclonky se jeho vlivem pomalu pohupovaly...
Rokamak: ... Zaslechl hlas. Jemny vysoky hlasek. Byl to zpev. Do svetnice vesla divka, nebo spis vila. Stihla, vysoka, dlouhe zlatave vlasy az k pasu, proste nadherna. V rukou drzela krajac s mlekem ...
F13: ...Lidumil na nic necekal a vrhnul se po krajaci protoze mel straslivy hlad. Stacilo 7 sekund a dva mohutne stisky obrich hladovych celisti. Pote, co do sebe vliv i mleko, ona vila promluvila:...
Dvoukvitek: ..."Podle toho, jak se máš k jídlu, bych řekla že je ti již trocju lépe. Jak se jmenuješ a co si proboha dělal v té poušti? Já jsem písečná víla Kinedrill a sem tam zachraňuji ubožáky, kteří tu zabloudí."...
F13: ..."Jsem Alumil, ale fsichni mi rikaji Lidumil.... Nemate jeste neco k jidlu? Mam priserny hlad" ... "Jiste ze mam... Hnet pro neco dojdu..." A tak tedy Kinedrill na chvilicku odbehla a vratila se s plnym podnosem jidla. Lidumil na nic necekal a zacal jist...
Tokamak: Jakmile se nasitil, zacal opet uvazovat mozkem. Kdyz uz byl na pokraji smrti se najednou obevi chatrc s krasnou vilou a spoustou jidla a piti. To urcite nebude samo sebou. Ze vseho toho zacinal dostavat neprijemny pocit...
Saon: Ano. Mel pocit, ze ho nekdo nebo neco pozoruje. Zdalo se mu,ze pokud neudela nenadaly pohyb mohlo by to s nim spatne skoncit. A take ANO. Jen o vterinu pozdeju, co uskocil asi o sah vlevo, dopadl na jeho puvodni misto tupy kyj, ktery se zanoril asi 10 coulu do podlahy.
F13: ...Ihned vyskocil oknem na zahradu...
Saon: A to co uvidel ho zarazilo jeste vic. Uprostred pouste zahrada plna vonavych kvetu, plna svezesti a prece zde bylo cosi, co pripominalo ten svet okolo tu smrt a zkazu, kterou se sebou poust nosi. Ovsem nemel cas nad tim dale uvazovat. Jal se utikat smerem k okraji zahrady, ale zdalo se mu, ze se vubec nepohybuje, nebo jako by se to misto pohybovalo s nim.
A tu si uvedomil, ze je v pasti. A zmenit vuli tohoto mista zatim neni v jeho silach. Z niceho nic zakopl a ve chvili, kdy se dotkl hrudi zeme upadl do hlubokeho snu, jenz mu chvilemi pripadal jako skutecnost.
Dvoukvitek: ...Pomalu otevřel jedno a v zápětí druhé oko. Začal se pomalu rozhlížet okolo sebe. Ležel v obrovské místnosti na velkých studených dlaždicích. Náhle si všiml, že vlasně stojí v rohu místnosti a že zbytek zabírá obrovské bludiště. Nikde žádné dveře, nikde žádný východ. Jenom tmavý vstup do labirintu. Strop je tak vysoko, že nejde ani zahlédnout. Kdesi uprostřed spletitých chodeb a slepých uliček září nějaké velmi jasné, až přímo oslepující světlo. Právě pochopil že sní a že ve snu bojuje proti vlivům ďábelské zahrady. Pomalu vykročil do chodeb labirintu....
Tokamak: Neco ho neodolatelne tahlo ke svetlu uprostred labyrintu, i kdyz vedel, ze nic dobreho ho tam neceka. Zpocatku vyzkousel mnoho slepych ulicek a zahybu, ale za chvili uz sel temer primo ke svetlu. alespon si to myslel, jenomze v tuto chvili uz by tam mel davno byt. Jako by se svetlo od nej vzdalovalo, nebo dokonce ho lakalo stale hloub a hloub do labyrintu. Kdyz si to uvedomil bylo uz pozde...
Dvoukvitek: ...na návrat zpět, protože se labirint neustále mění a i ta odbočka, kterou před chvílí přišel zmizela. Místo ní je tu jen holá kamenná stěna. Lidumil se pokusil najít v tom nějakej "fígl", ale v okamžiku kdy se dotkl zdi, projela jím omračující křeč a on se začal svíjet ve zdánlivě nikdy nekončící agonii bolesti. Pak se propadla zem a on letěl někam dolů do temnoty dlouhou šachtou. Zachytila ho až obrovská lepkavá pavoučí síť. V okamžiku kdy začal přemýšlet, co za potvoru by mohlo takovou síť utkat, všiml si obrovského, chlupatého a nohatého pavouka se zakrvácenými kusadly.
Ještě než pavouk zaútočil, stihl Lidumil vytáhnout svůj již osvědčený obouručný meč po pradědečkovi. Ozval se ošklivý zvuk páraného těla a povouk se se strašným řevem překulil ze své sítě a padl někam dolů do hlubiny. Lidumil vysílen tím soubojem upadl do bezvědomí. Když konečně přišel k sobě, ležel na okraji pouště šedého šílenství!! Konečně překonal to prý nepřekonatelné území!! Ten pavouk musel být strážcem labirintu!!! Když si vzpoměl na svůj sen o bludišti, nepřítomě si promnul ruku kterou se dotkl zdi - a zděšením náhle málem vykřikl - Od špiček prstů až po loket se mu táhla poměrně čerstvá rána způsobená popálením.
"Co to sakra bylo za sen?!! Hlavně že je to za mnou!!" Ze svých už tak dost poničených šatů utrhl kus látky, ovázal si ruku, posbíral si věci a pomalu vyrazil dál na svou pouť za pokladem dávných obyvatelů jižního Bavotova....
F13: ...po chvilce, v dali mezi sedym a nekonecnym piskemu, videl jasne zelenej flek. Jaxe k nemu stale blizil, ono misto bylo stale jasnejsi... Po nekolika hodinach konecne dosel k velike oaze. Pokud sel spravnym smerem, tak (podle mapy) to byla Oaza Snu (Oaziz Darme). To by vysvetlovalo i jeho predchozi chovani...
Dvoukvitek: ...Když dorazil do oázy, zjistil že toto místo má nějakou kouzelnou uzdravovací moc. Jeho ruka byla zase v požádku jako dřív a vůbec se necítil nijak unaveně. Podle staré báje je ve zdejší studni živá voda, která prosakuje i do okolního písku a proto je tu tráva stále zelená a samý květ. Lidumil si naplnil všechny čutory na vodu, které měl ssebou (jednu), svlažil své hrdlo několika mocnými doušky, trošku se opláchnul a ulehl do zelené, šťavnaté trávy. Sny, které se mu zdály tentokrát byly mnohem příjemnější než posledně. Probudil se překvapivě tam, kde včera večer usnul, pomalu si sbalil a vydal se na další cestu. Po několika dnech ostré chůze se tu a tam začaly oběvovat trsy zažloutlé trávy, keře a občas i nějaký zakrslý stromek. Zdá se, že dorazil na jižní konec pouště černého šílenství...
F13: ...Protoze uz bylo pozde vecer, nasel si jeden ze stromku ke kteremu ulehl. Rano se probudil a vyrazil dale na jih. Po nekolika hodinach dosel k lesu. S veselym usmevem na tvari vesel. Ale dlouho mu smich nevydrzel. Les zacal houstnout. Byla stale vetsi tma. Uz skoro nic nevidel. Slysel jakesi cvakani na jihovychode. Rychle rozdelal ohen. V noci skoro nespal. Rano s ospalou grimasou na tvari vyrazil dal...
Dvoukvitek: ... Zoufale doufal, že se mu podaří vyhnout místu, odkud včera večer slyšel ty podivné zvuky, protože si byl téměř jist že pocházejí od krvelačného tvora, který obývá zdejší část kontinentu - šavlozubého tygra. Jen malou útěchou mu však byla skutečnost, že věděl, že tygr loví pouze v noci a s rozbřeskem zalézá do svého brlohu. Věděl totiž, že si dokáže dobře ohlídat své území proti případným vetřelcům. Již po několika stovkách metrů však mohl s jistotou určit, že se dostal do teritoria šavlozubého tygra. Jak opatrně postupoval v cestě, narážel stále a stále na další důkazy o tom, že tady před nedávnem lovilo něco moc velkého a podle zbytků ulámaných kostí a zpřerážených kmenů stromů si domyslel jak moc velké to je. Zrovna, když se domníval, že už se věci nemohou vyvíjet hůř, zaslechl několik kroků od sebe ohlušující zařvání, při kterém stydla krev v žilách...
F13: ...okamzite se otocil a tasil mec po pradedeckovi. Savlozuby tygr na nic necekal a hnal se proti nemu. Lidumil take na nic necekal, naprahl svuj obourucny mec a kdyz na nej tygr skocil, machl svym obourucnym mecem po pradedeckovi a usekl mu hlavu. Tezce si oddychl ze ma za ssebou dalsi dobrodruzstvi - ale nebylo tomu tak. Tygr se svalil na zem. Na miste, kde mel drive hlavu, zacala bublat zelena lepkava tekutina, ktere zacalo najednou rychle pribyvat. A nez se lidumil nadal, Tygr mel novou hlavu, tentokrat vetsi, s vetsimi zuby...
Dvoukvitek: ... Lidumil na nic nečekal, rychle spolknul pár kouzelných tabletek které před časem dostal od víly Kinedrill, protože se mu udělalo trochu nevolno a okamžitě pohotově zareagoval. A to tím způsobem, že použil krajní nouzové řešení, které spočívá v položení co největší vzdálenosti mezi ním a tygrem, kterému už se pomalu na obludné hlavě začala tvořit nová kůže. V okamžiku, kdy se šavlozubý tygr chystal k dalšímu, tentokrát však rozhodujícímu skoku, utíkal už Lidumil směrem na východ po asi deset mil vzdálené pěšince....
F13: ...ted uz by mel byt venku z reviru te priserne selmy. Ale presto pokracoval znacnou rychlosti dal. A i v noci sel stale dal a dal. Teprve dalsi den okolo poledne se zastavil u reky a utaboril se. Doplnil zasoby vody a chystal se na lov ryb. Podle mapy mel byt nedaleko rybarskej revir. Vytahl z batohu skladaci prut znacky FisherMan a hodil splavek do vody...
Dvoukvitek: ....Po několika minutách se začal splávek nápadně pohupovat... To asi nějaká rybička oťukává návnadu. Lidumil se rozhodl, že milé rybce zatne tipec a prudce trhl udicí. V zápětí by si však nejraději nafackoval... Těsně pod hladinou se mihl obrovský stín a gigantická ploutev zčeřila vodu mocným plácnutím. Dříve než se Lidumil stačil vzpamatovat stáhl ho tvor do vody a začal pomalzu klesat někam do hlubin. Asi po deseti metrech Lidumila konečně napadlo, aby se pustil svého universálního Instant FischerManu, několika rozmáchlýmy tempy se dostal na hladinu a dvakrát zhluboka zalapal po čerstvém vzduchu. Náhle však voda kolem něho začala vřít. Je to jasné - Ten tvor se vrací zpět, aby ho zdlábnul ke svačině. Lidumil si s hrůzou uvědomil, jak daleko je od břehu - to nemůže nikdy zvládnout. Přesto se pokusil o několik zoufalých temp...
F13: ...najednou ucitil paleni na prave noze. A naky provaz ktery se mu kolem ni omotaval. Najednou ho neco prudce strhlo dolu pod hladinu. Opet ucitil silne paleni, tentokrat na prave ruce. A fsiml si, ze to, co ho omotava, je velike silne chapadlo chobotnice. "Tak todle nemela delat", pomyslel si Lidumil. Levou rukou vytahl nuz po prastrejdovi, a....
Dvoukvitek: ... začal přeřezávat chapadlo, které měl omotané kolem své pravé ruky. Avšak právě v okamžiku, kdy ostří nože proniklo žahavou kůží chobotnice, začalo sebou zvíře zmítat v agonii bolesti. Ještě pár tahů nožem a chapadlo odpadlo. Stisk na nohou poněkud povolil a tak se Lidumil pokusil vyplavat na hladinu. Hned jak se vynořil, začal lačně nasávat čerstvý vzduch do plic a několika rychlými tempy se dostal ke břehu, kde se vysílením složil do měké trávy a usnul. Probudil se až druhý den a slunce už stálo pěkně vysoko. Lidumil se cítil opět plný síly a odhodlání pokračovat ve své pouti. Lehce se naobědval ze svých zásob a brzy po poledni vyrazil dále na jih...
F13: ...ted ho uz cekalo jen par ukolu aby se dostal k cili. Nejhorsi z nich bude najit vesnici kmenu Bibiovcu, ktera se ofsem stale stehuje z jednoho mista na jine. Potrebuje tam ziskat par informaci o poloze pokladu. Zacal tedy v nekonecnem lese hledat. Po nekolika dnech usilovneho patrani nasel asi mesic stare zbytky vesnice. Vedel, ze nova vesnice nemuze byt daleko...
Saon: A taky nebyla. Po prozkoumání zbytků vesnice dospěl k názoru, že tohle jsou zbytky vesnice samotné. Vypadaly, jakoby se přes vesnici přehnal uragán a hned potom ničivý požár. Uprostřed rozvalin stál rozpadlý ,,dům", v jehož ruinách uviděl Lidumil malého chlapce. Nebo si aspoň myslel, že je to chlapec...
Iskejp: ....a proto přišel k postavě blíž. Postava připomínající chlapce seděla na zbytcích dřevěných schodů a zdálo se jako by vzlykala."Nu, co, snad mi nemůže nic udělat, když brečí." Pomyslel si Lidumil a váhavým krokem popošel ke plačícímu stvoření. Teď již rozpoznával podrobněji rysy schoulené postavy. Byl to skutečně chlapec. Tak dvanác jar stár a nevypadal nebezpečně. Lidumil k němu přišel a položil mu ruku na rameno. Ovšem nezapomněl být ostražitý a druhou rukou svíral jílec svého meče. Chlapec vzhlédl....
Dvoukvitek: ..."Copak se ti přihodilo chlapče?" zeptal se opatrně Lidumil a stále ostražitě sledoval chlapcovy pohyby. Hoch pouze pozvedl svůj zašpiněný a uplakaný obličej : "Shořel mi tam chleba!" Lidumil soustrastně přikývl : "S máslem?" Hoch si setřel slzu a odpověděl : "Ne, s bráchou!!", a dal se opět do usedavého pláče...