F13: Za
davnych casu, kdy Bavotov byl jeste malym stateckem, zil byl
jeden clovicek, ktery se jmenoval Alumil...
Jaannis:
.....ale všichni lidé mu říkali Lidumil...
F13:
...bydlel ve sve stare chatrci na severnim okraji Bavotova, v
male vesnicce se jmenem Rydla....
Jaannis:
......která nebyla nic moc prima...
jiranz: ale
to mu vubec nevadilo,hlafne ze se mu to postavilo
F13: ...a
bydlel se svoji krasnou manzelkou...
jiranz:
hezkou prdelkou
smashing:
..která měla na nose velkou bradavici a z ní jí trčel velkej
černej chlup....
F13: ...a na
nem si vyskakovala mala blecha...
Pussinka:
...s chlupatejma nohama...
sooperbomb:
...a chlupatejma prsama, který
F13: ...byly
pekne hnusny...
jiranz: ne
zas tak vkusny
Tokamak: A
ta mala blecha nebyla obycejna blecha, byla to blecha-vedma. Tato
blecha-vedma prozradila nasemu Lidumilovi tajemstvi, ktere
nadobro zmenilo jeho spokojeny zivot.
F13: ...ze
na jihu bavotova je jeskyne s pokladem davnych obyvatelu...
chobotnick: ...i rozhodl se Lidumil, ze se vyda na cestu pres
cely Bavotov a te jeskyni se podiva na zoubek...
Tokamak:
Sbalil si ranecek, polibil svou krasnou zenu, zamaval blese a
vydal se na cestu...
F13:
...nejprve se ovsem vydal za nedalekym pritelem, od ktereho si
vypujcil starodavne mapy teto zeme...
Tokamak:
Krome map dostal od sveho pritele na cestu jeste nekolik
uzitecnych malickosti. Kdyz uz mel vsecno co potreboval a jeste
nekolik dobrych rad na vic, vydal se konecne na cestu. Spocatku
se slo snadno ...
F13: ...ale
pak dosel do stredni casti Bavotova, na uzemi mocalu a bazin,
ktere lze jen tezko obejit, protoze by musel cestovat velkou
dalku, nebo pres hory...
Athos: ...
za jedne podivne noci, kdy uplnek kraloval na carovnem nebi,
uslysel kvilivy zvuk, pri nemz mu ztuhla krev v zilach...
F13: ...
rychle proto uhasil ohen, pripravil si luk s sipy a naslouchal co
se bude dit dal. Zadny dalsi zvuk se ovsem uz neozval. Celou noc
nespal a k ranu o5 vyrazil dal. Cekal ho nejhorsi usek cesty -
baziny. Ocean bazin dlouhy asi 10 km. Za uporny den, kdy se po
pas prodiral bahnem, usel pouze 3 km. Nasel si vhodny strom a
ulehl ke spanku...
Dvoukvitek:
...probudil se brzy k ranu, jeho digitalni hodinky prave
ukazovaly 5:35, sbalil si proto luk sipy, pro jistotu se podival
do map a pomoci buzoly od sveho pritele zvolil nejkratsi cestu z
bazin, kdyz tu nahle z temné vodní hladiny hlubokého močálu
se vynořila obludná hlava lidožravého Bedluxe, Lidumil se
vesele zašklebil, vytáhl svůj obouručný meč po
pradědečkovi, a postavil se do bojového postoje a vyčkával,
co netvor učiní...
Dvoukvitek:
... Bedlux vydal ze svého chřtánu děsivý zvuk nápadně se
podobající (čemusi...) Lidumila málem porazil hnilobný
zápach jeho dechu. V zápětí však netvor zaútočil...
F13: Machl
svym obourucnym mecem a hlava Bedluxe se zacala potapet do
bazin... Pokracoval dal v ceste...
Dvoukvitek:
...Neušel však ani půl míle, když si všiml, že celou cestu
drží mapu vzhůru nohama. Naštěstí střelka jeho kompasu z
neznámého důvodu ukazovala stále na jih, tak se ani tak moc
nestalo. Rozvážně se poškrábal na hlavě, řekl
"Kruciš.", a směle vykročil vstříc novým
dobrodružstvím... ...Po několika dnech namáhavé chůze
konečně dorazil na okraj močálu. Přímo před ním se tu
rozkládá obrovské město obehnané vysokými hradbami. Podle
mapy je to Ankh-Morpork. Rozhodl se, že se tu pár dní zdrží,
pozdraví své staré přátele, načerpá nové síly a doplní
zásoby. Jenom tak mimochodem ho napadlo, že by mohl nechat
nabrousit starý meč po pradědečkovi - v močálech trochu
zrezivěl. Zabušil na hlavní bránu a vstoupil do města...
F13: ...jako
prvni vstoupil na namesti s kasnou, kde potkal par davnych
pratel. Po chvilce povidani ho pozvali na dorou veceri do jedne z
chatrci. Pokecal s kamosi dlouho do noci a kolem pul pate ulehl
ke spanku...
Tokamak: Ale
to rano ojojoj. Vecer to samozrejme nezustalo jen u jidla a neni
divu ze se Lidumil rano citil ponekud unaven. Ale nic naplat,
cesta je daleka a casu malo. Vyrazil do mraziveho
ankh-morporkskeho rana. I kdyz, nebylo ani tak moc rano a v Ankhu
samozrejme ani moc mrazive...
F13:
...nejprve zasel na namesti na trziste doplnit sve zasoby. U
kasny nabral vodu, u kovare si nechal opravit mec, mezi tim vsim
prohodil par slov s kolemjdoucimi kamarady (a kamaradkami :-) a
vyrazil na cestu...
Tokamak:
Cesta mu vesele ubihala a k veceru uz byl daleko od mesta. Tak
daleko od domova jeste nikdy nebyl. Krajina tu pomalu ale jiste
menila svou tvar. Bylo tu mene stromu a rostlin, zato neustale
pribyvalo sedeho pisku...
Dvoukvitek:
Jak pokračoval ve své cestě, ubívalo stromů a keřů a
stále bylo všude víc a víc šedého písku, to znamenalo, že
se dostal do míst, kde ho čekala další překážka : Velká
poušť šedé smrti. Legenda vypráví, že.....
Tokamak:
Nikdo se od tamtud nevratil zivy. Mnoho lidi veslo, mozna i nekdo
prosel, nikdo si pak uz ale netroufl na spatecni cestu. Poust
totiz ukazuje lidem obrazy, na kere se ne kazdy vydrzi divat.
Vystiznejsi by byl tedy spise nazev Poust sedeho silenstvi...
Dvoukvitek:
Z malého zašpiněného šátku si udělal provizorní roušku
přes pusu, aby nevdechoval písek a pomalu, ale rázně
vykročil směrem do písečných dun. Teď se začal pomalu
proklínat za to, že si v Ankh Morporku nenajal nějakého
velblouda, ale brzy si na nepříliš pohodlnou cestu zvykl a tak
mu docela rychle ubíhala. K večeru prvního dne cesty narazil
na první nepřátelské projevy šedého písku. Začalo to ...
Tokamak: ...
tim, ze pisek, ktery rozviril nohama se stale pomaleji usazoval.
Zanedlouho se zvedl vitr. Zpocatku to bylo prijemne osvezeni, ale
brzy uz val tak silne, ze se dalsi postup stal temer nemoznym.
Ostra zrnka pisku se zaryvala do pokozky a spusoboval strasnou
bolest...
Dvoukvitek:
...Každý krok znamenal pro Lidumila nikdy
nekončící agonii obrovské bolesti. Náhle však, jak náhle
se vítr zvedl, tak i ustal. Lidumil, krvácející z tisíců
malých oděrek způsobených všepronikajícím pískem, začal
pomalu v usazujícím se prachu rozeznávat obrysy jakéhosi
stavení. Ze všech zbívajících sil se pokusil k chtrči
doplazit s nadějí, že zde nalezne nějakou pomoc. Po pár
metrech všek upadl do bezvědomí...
F13: ...
Po nekolika dnech se probudil. Nevedel, kde je. Lezel na krasne
posteli z duboveho dreva, v krasnem malem pokojiku. Vedle na
stolku lezela vaza s nadhernymi kvetinami.Okenkem val do
mistnosti lehky vanek. Zaclonky se jeho vlivem pomalu
pohupovaly...
Rokamak: ...
Zaslechl hlas. Jemny vysoky hlasek. Byl to zpev. Do svetnice
vesla divka, nebo spis vila. Stihla, vysoka, dlouhe zlatave vlasy
az k pasu, proste nadherna. V rukou drzela krajac s mlekem ...
F13:
...Lidumil na nic necekal a vrhnul se po krajaci protoze mel
straslivy hlad. Stacilo 7 sekund a dva mohutne stisky obrich
hladovych celisti. Pote, co do sebe vliv i mleko, ona vila
promluvila:...
Dvoukvitek:
..."Podle toho, jak se máš k jídlu, bych řekla že je ti
již trocju lépe. Jak se jmenuješ a co si proboha dělal v té
poušti? Já jsem písečná víla Kinedrill a sem tam
zachraňuji ubožáky, kteří tu zabloudí."...
F13:
..."Jsem Alumil, ale fsichni mi rikaji Lidumil.... Nemate
jeste neco k jidlu? Mam priserny hlad" ... "Jiste ze
mam... Hnet pro neco dojdu..." A tak tedy Kinedrill na
chvilicku odbehla a vratila se s plnym podnosem jidla. Lidumil na
nic necekal a zacal jist...
Tokamak:
Jakmile se nasitil, zacal opet uvazovat mozkem. Kdyz uz byl na
pokraji smrti se najednou obevi chatrc s krasnou vilou a spoustou
jidla a piti. To urcite nebude samo sebou. Ze vseho toho zacinal
dostavat neprijemny pocit...
Saon: Ano.
Mel pocit, ze ho nekdo nebo neco pozoruje. Zdalo se mu,ze pokud
neudela nenadaly pohyb mohlo by to s nim spatne skoncit. A take
ANO. Jen o vterinu pozdeju, co uskocil asi o sah vlevo, dopadl na
jeho puvodni misto tupy kyj, ktery se zanoril asi 10 coulu do
podlahy.
F13:
...Ihned vyskocil oknem na zahradu...
Saon: A to
co uvidel ho zarazilo jeste vic. Uprostred pouste zahrada plna
vonavych kvetu, plna svezesti a prece zde bylo cosi, co
pripominalo ten svet okolo tu smrt a zkazu, kterou se sebou poust
nosi. Ovsem nemel cas nad tim dale uvazovat. Jal se utikat smerem
k okraji zahrady, ale zdalo se mu, ze se vubec nepohybuje, nebo
jako by se to misto pohybovalo s nim.
A tu si uvedomil, ze je v pasti. A zmenit vuli tohoto mista zatim
neni v jeho silach. Z niceho nic zakopl a ve chvili, kdy se dotkl
hrudi zeme upadl do hlubokeho snu, jenz mu chvilemi pripadal jako
skutecnost.
Dvoukvitek:
...Pomalu otevřel jedno a v zápětí druhé oko. Začal se
pomalu rozhlížet okolo sebe. Ležel v obrovské místnosti na
velkých studených dlaždicích. Náhle si všiml, že vlasně
stojí v rohu místnosti a že zbytek zabírá obrovské
bludiště. Nikde žádné dveře, nikde žádný východ. Jenom
tmavý vstup do labirintu. Strop je tak vysoko, že nejde ani
zahlédnout. Kdesi uprostřed spletitých chodeb a slepých
uliček září nějaké velmi jasné, až přímo oslepující
světlo. Právě pochopil že sní a že ve snu bojuje proti
vlivům ďábelské zahrady. Pomalu vykročil do chodeb
labirintu....
Tokamak:
Neco ho neodolatelne tahlo ke svetlu uprostred labyrintu, i kdyz
vedel, ze nic dobreho ho tam neceka. Zpocatku vyzkousel mnoho
slepych ulicek a zahybu, ale za chvili uz sel temer primo ke
svetlu. alespon si to myslel, jenomze v tuto chvili uz by tam mel
davno byt. Jako by se svetlo od nej vzdalovalo, nebo dokonce ho
lakalo stale hloub a hloub do labyrintu. Kdyz si to uvedomil bylo
uz pozde...
Dvoukvitek:
...na návrat zpět, protože se labirint neustále mění a i ta
odbočka, kterou před chvílí přišel zmizela. Místo ní je
tu jen holá kamenná stěna. Lidumil se pokusil najít v tom
nějakej "fígl", ale v okamžiku kdy se dotkl zdi,
projela jím omračující křeč a on se začal svíjet ve
zdánlivě nikdy nekončící agonii bolesti. Pak se propadla zem
a on letěl někam dolů do temnoty dlouhou šachtou. Zachytila
ho až obrovská lepkavá pavoučí síť. V okamžiku kdy začal
přemýšlet, co za potvoru by mohlo takovou síť utkat, všiml
si obrovského, chlupatého a nohatého pavouka se zakrvácenými
kusadly.
Ještě než pavouk zaútočil, stihl Lidumil vytáhnout svůj
již osvědčený obouručný meč po pradědečkovi. Ozval se
ošklivý zvuk páraného těla a povouk se se strašným řevem
překulil ze své sítě a padl někam dolů do hlubiny. Lidumil
vysílen tím soubojem upadl do bezvědomí. Když konečně
přišel k sobě, ležel na okraji pouště šedého
šílenství!! Konečně překonal to prý nepřekonatelné
území!! Ten pavouk musel být strážcem labirintu!!! Když si
vzpoměl na svůj sen o bludišti, nepřítomě si promnul ruku
kterou se dotkl zdi - a zděšením náhle málem vykřikl - Od
špiček prstů až po loket se mu táhla poměrně čerstvá
rána způsobená popálením.
"Co to sakra bylo za sen?!! Hlavně že je to za
mnou!!" Ze svých už tak dost poničených šatů utrhl kus
látky, ovázal si ruku, posbíral si věci a pomalu vyrazil dál
na svou pouť za pokladem dávných obyvatelů jižního
Bavotova....
F13: ...po
chvilce, v dali mezi sedym a nekonecnym piskemu, videl jasne
zelenej flek. Jaxe k nemu stale blizil, ono misto bylo stale
jasnejsi... Po nekolika hodinach konecne dosel k velike oaze.
Pokud sel spravnym smerem, tak (podle mapy) to byla Oaza Snu
(Oaziz Darme). To by vysvetlovalo i jeho predchozi chovani...
Dvoukvitek:
...Když dorazil do oázy, zjistil že toto
místo má nějakou kouzelnou uzdravovací moc. Jeho ruka byla
zase v požádku jako dřív a vůbec se necítil nijak unaveně.
Podle staré báje je ve zdejší studni živá voda, která
prosakuje i do okolního písku a proto je tu tráva stále
zelená a samý květ. Lidumil si naplnil všechny čutory na
vodu, které měl ssebou (jednu), svlažil své hrdlo několika
mocnými doušky, trošku se opláchnul a ulehl do zelené,
šťavnaté trávy. Sny, které se mu zdály tentokrát byly
mnohem příjemnější než posledně. Probudil se překvapivě
tam, kde včera večer usnul, pomalu si sbalil a vydal se na
další cestu. Po několika dnech ostré chůze se tu a tam
začaly oběvovat trsy zažloutlé trávy, keře a občas i
nějaký zakrslý stromek. Zdá se, že dorazil na jižní konec
pouště černého šílenství...
F13: ...Protoze
uz bylo pozde vecer, nasel si jeden ze stromku ke kteremu ulehl.
Rano se probudil a vyrazil dale na jih. Po nekolika hodinach
dosel k lesu. S veselym usmevem na tvari vesel. Ale dlouho mu
smich nevydrzel. Les zacal houstnout. Byla stale vetsi tma. Uz
skoro nic nevidel. Slysel jakesi cvakani na jihovychode. Rychle
rozdelal ohen. V noci skoro nespal. Rano s ospalou grimasou na
tvari vyrazil dal...
Dvoukvitek:
... Zoufale doufal, že se mu podaří vyhnout místu, odkud
včera večer slyšel ty podivné zvuky, protože si byl téměř
jist že pocházejí od krvelačného tvora, který obývá
zdejší část kontinentu - šavlozubého tygra. Jen malou
útěchou mu však byla skutečnost, že věděl, že tygr loví
pouze v noci a s rozbřeskem zalézá do svého brlohu. Věděl
totiž, že si dokáže dobře ohlídat své území proti
případným vetřelcům. Již po několika stovkách metrů
však mohl s jistotou určit, že se dostal do teritoria
šavlozubého tygra. Jak opatrně postupoval v cestě, narážel
stále a stále na další důkazy o tom, že tady před
nedávnem lovilo něco moc velkého a podle zbytků ulámaných
kostí a zpřerážených kmenů stromů si domyslel jak moc
velké to je. Zrovna, když se domníval, že už se věci
nemohou vyvíjet hůř, zaslechl několik kroků od sebe
ohlušující zařvání, při kterém stydla krev v žilách...
F13:
...okamzite se otocil a tasil mec po pradedeckovi. Savlozuby tygr
na nic necekal a hnal se proti nemu. Lidumil take na nic necekal,
naprahl svuj obourucny mec a kdyz na nej tygr skocil, machl svym
obourucnym mecem po pradedeckovi a usekl mu hlavu. Tezce si
oddychl ze ma za ssebou dalsi dobrodruzstvi - ale nebylo tomu
tak. Tygr se svalil na zem. Na miste, kde mel drive hlavu, zacala
bublat zelena lepkava tekutina, ktere zacalo najednou rychle
pribyvat. A nez se lidumil nadal, Tygr mel novou hlavu, tentokrat
vetsi, s vetsimi zuby...
Dvoukvitek:
... Lidumil na nic nečekal, rychle spolknul pár kouzelných
tabletek které před časem dostal od víly Kinedrill, protože
se mu udělalo trochu nevolno a okamžitě pohotově zareagoval.
A to tím způsobem, že použil krajní nouzové řešení,
které spočívá v položení co největší vzdálenosti mezi
ním a tygrem, kterému už se pomalu na obludné hlavě začala
tvořit nová kůže. V okamžiku, kdy se šavlozubý tygr
chystal k dalšímu, tentokrát však rozhodujícímu skoku,
utíkal už Lidumil směrem na východ po asi deset mil
vzdálené pěšince....
F13: ...ted
uz by mel byt venku z reviru te priserne selmy. Ale presto
pokracoval znacnou rychlosti dal. A i v noci sel stale dal a dal.
Teprve dalsi den okolo poledne se zastavil u reky a utaboril se.
Doplnil zasoby vody a chystal se na lov ryb. Podle mapy mel byt
nedaleko rybarskej revir. Vytahl z batohu skladaci prut znacky
FisherMan a hodil splavek do vody...
Dvoukvitek:
....Po několika minutách se začal splávek nápadně
pohupovat... To asi nějaká rybička oťukává návnadu.
Lidumil se rozhodl, že milé rybce zatne tipec a prudce trhl
udicí. V zápětí by si však nejraději nafackoval... Těsně
pod hladinou se mihl obrovský stín a gigantická ploutev
zčeřila vodu mocným plácnutím. Dříve než se Lidumil
stačil vzpamatovat stáhl ho tvor do vody a začal pomalzu
klesat někam do hlubin. Asi po deseti metrech Lidumila konečně
napadlo, aby se pustil svého universálního Instant
FischerManu, několika rozmáchlýmy tempy se dostal na hladinu a
dvakrát zhluboka zalapal po čerstvém vzduchu. Náhle však
voda kolem něho začala vřít. Je to jasné - Ten tvor se
vrací zpět, aby ho zdlábnul ke svačině. Lidumil si s hrůzou
uvědomil, jak daleko je od břehu - to nemůže nikdy
zvládnout. Přesto se pokusil o několik zoufalých temp...
F13: ...najednou
ucitil paleni na prave noze. A naky provaz ktery se mu kolem ni
omotaval. Najednou ho neco prudce strhlo dolu pod hladinu. Opet
ucitil silne paleni, tentokrat na prave ruce. A fsiml si, ze to,
co ho omotava, je velike silne chapadlo chobotnice. "Tak
todle nemela delat", pomyslel si Lidumil. Levou rukou vytahl
nuz po prastrejdovi, a....
Dvoukvitek:
... začal přeřezávat chapadlo, které měl omotané kolem
své pravé ruky. Avšak právě v okamžiku, kdy ostří nože
proniklo žahavou kůží chobotnice, začalo sebou zvíře
zmítat v agonii bolesti. Ještě pár tahů nožem a chapadlo
odpadlo. Stisk na nohou poněkud povolil a tak se Lidumil pokusil
vyplavat na hladinu. Hned jak se vynořil, začal lačně
nasávat čerstvý vzduch do plic a několika rychlými tempy se
dostal ke břehu, kde se vysílením složil do měké trávy a
usnul. Probudil se až druhý den a slunce už stálo pěkně
vysoko. Lidumil se cítil opět plný síly a odhodlání
pokračovat ve své pouti. Lehce se naobědval ze svých zásob a
brzy po poledni vyrazil dále na jih...
F13: ...ted
ho uz cekalo jen par ukolu aby se dostal k cili. Nejhorsi z nich
bude najit vesnici kmenu Bibiovcu, ktera se ofsem stale stehuje z
jednoho mista na jine. Potrebuje tam ziskat par informaci o
poloze pokladu. Zacal tedy v nekonecnem lese hledat. Po nekolika
dnech usilovneho patrani nasel asi mesic stare zbytky vesnice.
Vedel, ze nova vesnice nemuze byt daleko...
Saon: A taky
nebyla. Po prozkoumání zbytků vesnice dospěl k názoru, že
tohle jsou zbytky vesnice samotné. Vypadaly, jakoby se přes
vesnici přehnal uragán a hned potom ničivý požár.
Uprostřed rozvalin stál rozpadlý ,,dům", v jehož
ruinách uviděl Lidumil malého chlapce. Nebo si aspoň myslel,
že je to chlapec...
Iskejp:
....a proto přišel k postavě blíž. Postava připomínající
chlapce seděla na zbytcích dřevěných schodů a zdálo se
jako by vzlykala."Nu, co, snad mi nemůže nic udělat,
když brečí." Pomyslel si Lidumil a váhavým krokem
popošel ke plačícímu stvoření. Teď již rozpoznával
podrobněji rysy schoulené postavy. Byl to skutečně chlapec.
Tak dvanác jar stár a nevypadal nebezpečně. Lidumil k němu
přišel a položil mu ruku na rameno. Ovšem nezapomněl být
ostražitý a druhou rukou svíral jílec svého meče. Chlapec
vzhlédl....
Dvoukvitek:
..."Copak se ti přihodilo chlapče?" zeptal se
opatrně Lidumil a stále ostražitě sledoval chlapcovy pohyby.
Hoch pouze pozvedl svůj zašpiněný a uplakaný obličej :
"Shořel mi tam chleba!" Lidumil soustrastně přikývl
: "S máslem?" Hoch si setřel slzu a odpověděl :
"Ne, s bráchou!!", a dal se opět do usedavého
pláče...